Mé notebooky 5. díl – Toshiba Tecra 8000 (1999)

Blížíme se ke konci druhého tisíciletí. Intel protlačuje své procesory Pentium II mezi stále více lidí (a s ním i AGP, které se uchycuje také v noteboocích) a v mobilním segmentu prakticky končí jakákoli konkurence. Tyto žravější procesory už jsou nyní ve všech noteboocích bezpodmínečně doplněny ventilátorem pro lepší přísun vzduchu na chladiči. S větší spotřebou (která by však v dnešní době jako velká vůbec nevypadala) přichází i problém nižší výdrže na baterie. Naštěstí přechod na Li-Ion články umožní při stejné velikosti větší kapacitu a prostý lid nemusí začít remcat.

Intel je nucen řešit situaci a novější jádra procesoru Mobile Pentium II nabízejí předchůdce později často marketingově omílané technologie SpeedStep. Jádro Dixon tedy přináší dynamickou změnu frekvence a napětí v závislosti na zátěži procesoru. Proti starším jádrům navíc jeho L2 cache (256 kB) běží na plné rychlosti a výkonově je procesor spíše podobný přicházejícímu Mobile Pentiu III.

Rok 1999 ve světě notebooků zas moc nového (nedej bože revolučního) nepřináší. Notebooky se jen zrychlují, rozšiřují se aktivní TFT displeje (do popředí se dostává konečně XGA rozlišení 1024×768 a panely se svérázně snaží zobrazit aspoň 262 tisíc barev) a je snaha nabídnout multimediální vlastnosti, které prožívají na stolních počítačích obrovský boom. Jedním z těch výkonných multimediálních strojů je i notebook s dnešního sentimentálního ohlédnutí mého malého seriálu

Toshiba Tecra 8000

Manažerský top model za skoro 2000 liber (bez VAT). Další z práce. Ačkoli mělo jít o lepší třídu (v podstatě třídu nejvyšší) než předchozí jmenovaný, osobně ho beru minimálně o třídu níž. Zpracování zůstalo samozřejmě i nadále kvalitní a konečně se snížila i hmotnost 2.95 kg (půl kila dolů). Velikost displeje sice stoupla na 14.1″ (stále XGA), na druhou stranu se snížila tloušťka přístroje na normální velikost. Notebooky si jinak byly v mnoha věcech velmi podobné (nebudu se proto ve všem opakovat).

porovnání s ThinkPadem R61

Výbava se nijak nezměnila a USB (1.1) zůstalo stále jen jedno. Jen se přesunulo ze zadní části na přístupnější levý bok. Většina příslušenství zůstala stejná, ať už jde o dokovací stanice, nebo moduly pro výměnnou šachtu tentokrát už v základu obsazenou 24x rychlostní CD-ROM mechanikou. Jedinou novinkou byl TV výstup realizovaný klasickým cinch konektorem.

„Given its speed and power, price and custom configurability, the Toshiba Tecra 8000 is notebook nirvana“

„The Tecra 8000 is a great desktop-replacement system that can be as high-powered as you want.“

– PC Magazine

Procesor, správa napájení a chlazení

Notebook byl vybaven tím nejnovějším v podobě procesoru Intel Mobile Pentium II 400 MHz se zmíněným jádrem Dixon. Tento procesor uměl regulovat frekvenci až na úroveň 50 MHz a nutno říct, že snížení produkovaného tepla bylo znatelné. Do svých BIOSů Toshiba přidávala (a ještě dnes přidává, pokud nejde o levné modely s Phoenix BIOSem) možnost nastavit chování ventilátoru. Zůstaly stejné možnosti, jako v případě minulého notebooku – opět „výkon“ a „ticho“. V prvním případě se ventilátor spouštěl po minutě nečinnosti tak na 20 sekund. Když k tomu připočtu nezměněnou konstrukci ventilátoru umístěného na výšku, což značně omezilo velikost jeho lopatek (a tedy i účinnost), produkovaný hluk nebyl moc příjemný.

nastavení BIOSu vypadá stroze, ale nabízí možnost ovlivnit prakticky všechny součásti notebooku

Kdo mě zná, tak je mu jasné, že jsem použil možnost „ticho“, která byla zajímavě vymyšlena. BIOS řídil výkon procesoru tak, aby nebylo nutné ventilátor vůbec spouštět. V praxi to fungovalo výborně – jakmile se procesor moc zahřál, byl jeho výkon pravidelně na malý okamžik snižován, čímž už jeho teplota nijak nestoupala. Na některých činnostech byl samozřejmě snížený výkon znát, ale při psaní/čtení textů byla tato možnost geniální (vychytaný správce napájecích profilů pro Windows umožňoval rozsáhlé nastavení včetně chování ventilátoru, takže do BIOSu nebylo nutné lézt).

Nic ovšem nebylo dokonalé. Nevím, jestli šlo o nějakou chybu, nebo Toshiba malinko přestřelila, ale notebook trpěl nepříjemnou vlastností – při nabíjení baterie běžel ventilátor neustále. Není nutné dodávat, že to bylo na maximální rychlost. To je vlastně jen malý detail, protože on měl pouze dva stavy – běží, neběží.

Další nepříjemná vlastnost přišla až s časem – pískání! Nepříjemný vysoký zvuk se začal ozývat, kdykoli neběžel procesor na maximální frekvenci. Došlo to nakonec do takového stádia, že bylo příjemnější poslouchat hlučný ventilátor než to pískání. Zde jde vlastně o úplně první okamžik, když jsem se s pískáním notebooků setkal a bohužel to nebylo naposled (dnes už píská kde co a je to celkem výživné téma na mnoha internetových diskuzích).

rozšířené možnosti napájení

Displej a grafická karta

XGA (1024×768) rozlišení na 14.1″ displeji notebook řadilo do čistého desktop replacementu. Takový displej nabízel velikostí podobný komfort práce jako tehdy rozšířené 17″ CRT monitory (samozřejmě až na barvy) a proti tomu, co bylo běžně na noteboocích několik let zpět, to byl velký krok kupředu. Zatímco notebook z minulého dílu měl nadprůměrně svítivý displej, tento notebook byl přesným opakem. Displej svítivostí za moc nestál už kdysi. Nyní po 9 letech už je notebook použitelný jen doma a barvy jsou hodně vybledlé (a dožluta vinou slabé zářivky). Za dobu používání se vyskytly 3 vadné subpixely (zelené) – holt smůla na kus.

Největším mínusem byla grafická karta. Ta se dočkala o 512kB větší paměti (takže 2.5MB) a změnila výrobce. Tentokrát šlo o firmu NeoMagic. Čip se jmenoval MagicMedia 256AV. Šlo o údajný 3D akcelerátor s podporou rozšířené plochy přes více monitorů, Direct3D, OpenGL a pokročilé akcelerace videa včetně MPEG. Realita však byla neuvěřitelně ubohá. Nikdy nevyšly oficiální ovladače s podporou 3D akcelerace, akcelerace videa zlobila (pravděpodobně kvůli ovladačům), TV výstup nešel použitelně nastavit a rozšířenou plochu šlo provozovat jen pod Windows 98 (pozdější ovladače na Windows 2000 tuto funkci úplně zabily). Jednalo se o nejubožejší grafickou kartu v notebooku, s jakou jsem se kdy setkal (i když parametrově mohla být přesným opakem).

nastavení grafické karty

NeoMagic byla firma, která prostě udělala obrovský podvod a jsem rád, že svou drzost tvrdě zaplatila. Všechny velké společnosti (mimo jiné i Toshiba a Sony) s ní rozvázaly smlouvu a povětšinou přešly k největšímu jejímu rivalovi – Tridentu. Vzhledem k obrovské nenávisti mezi těmito firmami to bylo celkem úsměvné. Mně však bohužel zůstal notebook, na kterém jsem nikdy neviděl 3D akceleraci v provozu. Aspoň že NeoMagic musel jít trhu grafik pro notebooky pryč.

Technické specifikace

  • Procesor:Intel Pentium II 400 MHz / 256 kB L2 cache / 66 MHz FSB
  • Čipová sada:Intel 82440BX/ZX AGPset + PIIX4E
  • RAM:128 MB SO-DIMM (144 pin, 2×64)
  • HDD:2,5″ / 10 GB / 4200 rpm
  • Plug-in modul:24x CD-ROM / 3,5″ floppy
  • LCD:14,1″ TFT XGA (1024×768)
  • GPU:NeoMagic NM2200 MagicMedia 256 – „3D/Video“ accelerator
  • Zvuk:Yamaha OPL3-SAx (ISA) / microphone / stereo speakers
  • Baterie:Removable lithium-ion batteries, 4 – 4.5 hrs battery life, with opt. 2nd battery up to 8 hrs
  • Porty:1x D-Sub VGA, 1x video out (NTSC/PAL), 1x PS/2 keyboard/mouse hot-plug, 1x serial, 1x paralel (EPP/ECP), 1x USB 1.1, 1x IrDA, 3x audio (line-in, microphone, headphone), 1x 240 PIN docking, 1x floppy interface, 2 x PC Card Type II or 1 x PC Card Type III
  • Rozměry:310 x 253 x 42.2 mm, 2.5 – 2.95 kg (depending on configurations)
  • Web produktu:http://www.toshiba-europe.com/…/tecra8000_1/product.shtm

Když nebudu brát ohled na stránku výkonu, musím říct, že se notebooky od těchto let nijak výrazně nezměnily. Váha šla samozřejmě dolů, ale s ní i kvalita zpracování – tím nemyslím jen mechanickou odolnost, ale i kvalitu povrchové úpravy. Dokonce ani klávesnice dnes tak opěvovaných ThinkPadů nedosahují na tu, která zde byla osazena. Když vidíte starší ThinkPad, tak má klávesnici vždy s lesklými (vyleštěnými) místy. Takové opotřebení je vidět už na mém současném ThinkPadu, který mám všeho všudy zatím ani ne půl roku. Na této Toshibě bylo napsáno podstatně více textu a ani po 9 letech provozu nevykazuje známky opotřebení. Vždyť to už dnes nenajdete u žádného notebooku.

vyměnitelné moduly do šachty

Za povšimnutí také stojí výdrž na baterie. Reálně to dělalo nějaké 3-3,5 hodiny s primární baterií, ale i tak je to hodnota docela zajímavá vzhledem k tomu, jakým způsobem později bylo Centrino propagováno jako něco naprosto revolučního (a jak to Intelu všemožné „odborné“ magazíny baštily). Zde je potřeba si uvědomit, že jde o notebook primárně na výkon, takže výdrž na baterie byla až na druhém místě (byly i modely s mnohem lepší výdrží).

Výkon

Protože mám notebook ještě doma, zkusil jsem provést několik standardních redakčních testů výkonu, které dělám i v recenzích. Srovnávat výkon s dnešními notebooky samozřejmě už trochu pasé, ale nabízí se mi malé srovnání s netbooky s procesorem Intel Atom. V testu Cinebench 9.5 jsem dosáhl výsledku 30 bodů, což je 5x méně, než má právě zmíněný Atom. V HWiNFO32 testu s celými čísly je výkon Atomu vyšší už jen 2,5x a v testu FPU jednotky dokonce jen o 50%. Značné zrychlení je však znát u pamětí (179 MB/s), tam má čipová sada i945 navrch hned 10x.

Na notebooku už je delší dobu operační systém Windows 2000, a když vidím rychlost odezvy, tak zásadní problém je v nedostatku RAM (chtělo by to 256 MB, když jde o spouštění dnešních programů) a pomalém disku – takový disk s průměrnou rychlostí 9,5 MB/s holt asfalt fakt netrhá. Kdyby se tyto dvě součásti obměnily, použitelnost stroje by nebyla zas tak špatná.

Příslušenství

K notebooku mám stále ještě dva nabíjecí adaptéry, rámeček na disketovou mechaniku, disketovou i optickou mechaniku jako takovou a dokovací stanici. To všechno je završené ještě 100Mbit a wifi síťovou kartou do PCMCIA. Dokovací stanice je ze všech těch vyjmenovaných blbinek nejzajímavější (a zároveň nejtěžší).

na dokovací stanici je znát, že už se léta nepoužila :-)

Bohužel nejde o tu největší, která má v sobě 2 ISA a 3 PCI sloty (a váží 10 kg), ale jen o jakýsi mezistupeň mezi dokovací stanicí a port-replikátorem. Na úrovni konektorů má úplně všechno, co obsahovaly běžné stolní počítače té doby – navíc nabízí na každé straně jeden slot PCMCIA Type III. Notebook měl relativně špatný zvukový výstup, který měl malý odstup signálu od šumu, takže potěšil čtvrtý jack konektor dokovací stanice, který sloužil jako line out. Nedala se sice regulovat hlasitost pomocí kolečka, ale zvuk nebyl zprzněný žádným zesilovačem a vedl nezměněný přímo ze zvukové karty.

Závěrem

Notebook během let sloužil na kancelářskou práci a ke konci své kariéry poputoval do skříně, když už nebyl potřeba. V roce 2006 jsem jej opětovně vytáhl (výdrž baterie už jen 1,5 hodiny), když jsem řešil reklamaci a vrácení svého tehdejšího notebooku, a užil jsem si s ním celý dlouhý měsíc (na tu dobu jsem tam jen vyměnil disk za mnohem rychlejší 30GB). Poté zas poputoval do skříně a po půl roce se zas dočkal důstojného užití. Půjčil jsem ho své milé, aby měla na čem tvořit svou diplomovou práci (120 stran A4 a ani po této zátěží klávesnice stále nejeví opotřebení). Protože jsem jí teď daroval nový (13″, až 4 hodiny výdrž), tento se zas navrátí domů, kde už jej asi čeká jen využití jako „DOS machine“ na staré hry.

Když ten notebook vidím, tak mám pocit, že někdy tenkrát se vyráběly poslední „držáky“. Proti tomuhle stroji vypadá většina současné nabídky trhu jako spotřební odpad. Ale máme, co jsme chtěli – notebooky pod 10 tisíc jakožto nejprodávanější kategorii.

V příštím díle sestoupím z nebeských výšin hi-endu mezi notebooky nejlevnější. Poprvé jsem si totiž vybíral notebook čistě jen pro sebe (o který jsem se nemusel s nikým dělit) s tím, že šlo o úplně nový stroj (obě podmínky dohromady doteď nesplňoval ani jeden z dříve jmenovaných). Psal se tehdy rok 2003 a „nejlevnější“ tenkrát znamenalo bezmála 40 tisíc :-).

Obrázky bez komentáře

Komentáře k článku

  1. 1. Warcz  26.10.2008  1:23:43

    Přesně vím o čem píšeš. Muj první NB na kterém jsem pracoval byla Toshiba 4000
    CPU 200Mhz
    RAM 96Mb ( 1 slot a 32 MB integrovano )
    HDD 8GB – 4MB/s
    Šlapal jak hodinky, potom jsem ho asi 2 měsice použival s webkamerou jako zabezpečovačku ( diky tichosti byl ideální ) a nakonec jsem ho střelil na Aukru za 1200,-

    Zpracováním to byla opravdu paráda a dokonce tam bylo místo pro 12.5 disk nebo kolik se to dělalo.

  2. 2. Scotty  26.10.2008  9:36:59

    Mým prvním notebookem byla Toshiba T1910CS s pořizovací cenou přes 70 000Kč. Její konfigurace však byla docela ubohá (na rok cca 1994 však nebyla špatná):

    CPU i486 DX2
    4 MB RAM
    200 MB HDD
    3,5″ disketová mechanika
    VGA Adapter (256 KB)
    PS/2 Port (jinak ovládání pomocí Ballpoint Trackballu)
    LPT Port
    COM Port
    VGA výstup
    Memory Extension Slot (+4, +8 až +16 MB)
    14,5mm PCMCIA 2.01 Slot (Typ I, II a III)

    A taky to stačilo. V pozdější době citelně chyběla CD-ROM mechanika, zvuková karta a větší disk, ale i tak jsem se na tomto stroji naučil pracovat s počítačem. I když dnes, když notebook zapnu, tak práce pro mě s Win 3.11 for Workgroups je jak práce na Solarisech ve škole. :)

    Ale jak říkáš – tehdy ty notebooky byly držáky. Co ten notebook zažil a jak krásně pořád vypadá… To se snad ani nedá popsat. Prostě je jako nový! Jen ta jeho dnešní hodnota je spíše citová. Proto ho pořád mám ve skříni a doufám, že až budu starej dědek, tak bude někde v muzeu. :)

  3. 3. Martin  26.10.2008  11:43:12

    Díky za další článek tohohle typu :)
    Toshiba vypadá vážně slušně na tu dobu, i když ta grafická karta jí teda skoro zabila. V době jejího prodeje se dělal i tehdy dokonalý 11.3″ subnotebook Compaq Armada M300 (mám tu čest mít jeden kus stále doma a provedením & kvalitou mi přijde daleko lepší než IBM X31 :O), který ač také běžel na i440BX a PII Dixon, měl celkem slušnou grafiku ATi Rage mobile se 4MB VRAM!! Na subnotebook docela slušné, ale jej zase totálně zabilo maximální rozlišení 800×600 :)

  4. 4. kuba  26.10.2008  12:14:46

    ad neomagic: mam dell s 366MHz PII a NM256AV a grafika s XP fungovala jak pro video, tak pro klonovani obrazu na velky monitor…pravda je, ze u videa se musel pouzit pouze RGB profil, ale zato to pak zvladalo bez vetsich problemu i klasicky DIVx (asi preci jen mensi bitrate…)…jen si s tim clovek musel celkem dlouho hrat, nez na to prisel :-) aneb zase tak spatna grafika to nebyla…

  5. 5. swarm  26.10.2008  12:29:05

    [4] Základní akcelerace videa samozřejmě byla, jinak by to nikdo ani nekoupil. DivX už je pak až na převod barevného prostoru a upscale čistě záležitosti procesoru, takže to už nemá s grafikou nic společného. Klonování funguje (to je vidět i na tom obrázku v článku), ale už nejde využít režimu „rozšířené plochy“, aby každý monitor zobrazoval něco jiného.

    Necucám si to z prstu – v dobovém odborném tisku (zahraničním) lze najít nejeden článek pozastavující se nad problémy s NeoMagicem.

    Chybějící podpora 3D byla kolem roku 2000 celkem znatelný mínus – navíc když jde o 256bit akcelerátor, na kterém s určitými ovladači bylo možné hrát plynule Unreal na 1024×768.

  6. 6. Warcz  26.10.2008  13:18:22

    http://swarm.cz/blog/wp-content/uploads/2008/10/toshiba-t8000-oth-dokyna-celek.jpg – tahle klávesnice už taky něco pamatuje co ? :o)

    Pamatuji že některé modely dělali schválně hlasité ( cvakali při stisku klávesy )

  7. 7. peter  26.10.2008  19:05:41

    Klavesnice na tychto starych toshibach povazujem za jedny z najlepsich.
    Ohladom toho menenia frekvencie – ono to fungovalo tak mozno este pod win98. Pod win2k je problem v tom, ze akonahle sa to uz raz zacne prehrievat, uz nic nepomaha. Neviem ci mi chybaju nejake ovladace. Ja mam sat. pro 4070 a pouzivam ho na stahovanie cez noc a tak, obcas na nom pozeram nejake weby…predsa to nebudem hadzat do kosa :).
    Co sa toho 3d tyka, skoro o nic si neprisiel. Podarilo sa mi najst nejake stare ovladace (trident), tiez som bol zvedavy. SW quake normalne hratelny, hw nejaka stara d3d hra..no typicky ako to tieto kvazi 3d karty mali – hnusne rozmazane textury, „bodkovana“ priehladnost, tak 0.5 fps (resp. spf.. :) ).

  8. 8. KAMILA  17.1.2009  21:51:34

    Notebook Toshiba Tecra 8000 ma tendle notebook pripojeni internetu pres LAN a UTB?DIKY

  9. 9. » Mé notebooky 6 – Toshiba Satellite 1410-604 (2003) » NotebookBlog / Postřehy a zkušenosti ze světa mobilní techniky  20.3.2009  1:28:05

    […] vyřešeno trochu lépe než u předchozích dvou notebooků. Ventilátor už nemířil osou ven, ale byl položený a obklopený průduchy s heat […]

  10. 10. kari91  22.7.2009  22:28:26

    Dobrý den.
    Jsem hrdým majitelem notebooku Toshiba Tecra 8000
    Má 256 mb ram 60gb disk wifi,lan atd….
    Chtěl jsem se zeptat zda by jste mi někdo nemohl poslat
    ovladače popřípadě malé prográmky k tomuto notebooku na můj
    email kari91@email.cz děkuji :-)

  11. 11. swarm  24.7.2009  9:35:49

    [10] Všechny ovladače a podpůrné programy jsou na webu Toshiby ke stažení, takže je můžeš stáhnout rovnou tam.

  12. 12. Kari  2.8.2009  11:45:25

    Díval jsem se na stránky Toshiby a nic jsem nenašel :-(

  13. 13. swarm  3.8.2009  9:36:48

    [12] http://www.csd.toshiba.com/cgi-bin/tais/support/jsp/modelContent.jsp?ct=SB&os=&category=&moid=1073769805&rpn=&modelFilter=8000&selCategory=3&selFamily=1073768664

  14. 14. Petr  14.2.2011  22:00:05

    Zdravím.. Prosil bych o radu jak se na T8000 vypína Touchpad nebo to ovládání tou kuličkou nevím jak se tomu říka..:) Dík..

  15. 15. Madla  17.8.2011  23:28:26

    Ó, ta nostalgie.. :) Pěkné články, pane Zimo!
    Starý Fujitsu Lifebook 585tx z roku ’97 (tuším), tehdy za 76 000.-, moc pěkný kousek, nám v rodině skvěle sloužil dobrých 10 let, než nadobro odešel do křemíkového nebe (později využíván už jen jako „psací stroj“ :). Pořád ho mám ve skříni, byl to krásný stroj. Teď si nepamatuji přesné specifikace, je dost pozdě večer a nechce se mi notebook někde vyhrabávat. RAM 32 MB (dost možná i 64, už nevím), Pentium 233mHz, HDD 4 GB, barevný displej 1024×768, Windows 95, CD-ROM mechanika + výměnná disketová do modulární šachty, spousta vychytávek jako třeba připojitelný infraport..

    Designově je na tom zhruba jako tento o něco nižší model: http://content.deltamanual.com/wp-content/uploads/2010/01/Fujitsu-LifeBook-735DX-Users-Manual.JPG

    Je až k neuvěření, co všechno ještě zvládal a jak vypadal i po cca 6 – 7 letech aktivního používání. O tom si dnešní notebooky můžou nechat zdát :)

    K dočtení o tomto modelu i zde: http://findarticles.com/p/articles/mi_m0EIN/is_1997_Sept_8/ai_19726718/


Napsat komentář